Z jižní Ameriky přes Evropu do vesmíru

V mnoha jazycích se morče označuje jako mořské či indiánské prasátko. Mořské, lépe zámořské proto, že pochází ze zámoří. Prasátko kvůli určité podobnosti s prasetem co do vzhledu a zvukových projevů. Dokonce i český výraz morče vznikl z takového označení. Samozřejmě ve skutečnosti nemají morčata s prasaty mnoho společného, leda snad že také patří mezi savce. Jinak mají mnohem blíž třeba k dikobrazům. Napadlo by vás to? Jak morče, tak dikobraza totiž řadíme k hlodavcům. Ale přece jenom je tu ještě jedna paralela s prasetem, tedy s tím v chlívku, které se chovem vyvinulo z divočáka. Podobně morče domácí (Cavia porcellus) představuje zdomácnělou neboli domestikovanou formu divokého či horského morčete z Jižní Ameriky.

Morčata mohou vážit 800 až 1 800 g při délce těla 20 až 36 cm. V zajetí se běžně dožívají čtyř až deseti let. Pohlavní dospělosti dosahují samečci ve věku deseti týdnů, samičky už ve čtyřech týdnech. Březost trvá 68 dní a rodí jedno až šest mláďat. Přicházejí na svět většinou v noci nebo brzy ráno, už plně vyvinutá, osrstěná a vidoucí. Ihned po porodu dokáží běhat. Od samice se odstaví po čtyřech až šesti týdnech. 

Stavba těla všech morčat je víceméně stejná – široká oblá hlava, krátký krk, zaoblený zadeček bez viditelného ocasu, krátké rovné končetiny, přední se čtyřmi prsty, zadní se třemi. Chrup morčete tvoří dvacet zubů: čtyři řezáky, čtyři třenové zuby a dvanáct stoliček. Špičáky chybí. Všechny zuby mu po celý život rostou, a to rychlostí neuvěřitelných 1,5 mm za týden, musí se proto obrušovat žvýkáním sena a tvrdé potravy. Případné přerůstání zubů, bohužel dost časté a mnoha chovateli přehlížené, může vést k nechutenství a hubnutí, je tedy nutné mu předcházet vhodnou stravou nebo ho řešit umělým broušením zubů u veterináře.

V Evropě trochu neradi slýcháme, že původní obyvatelé Chile a Peru, odkud morčata pocházejí, je chovali hlavně kvůli masu a kožešině. Přitom po českém králíkovi na smetaně se olizujeme až za ušima a bolavá záda si rádi prohřejeme králičí kožkou. Abychom ale Inkům a jiným Indiánům nekřivdili – už oni mívali morčátka i jako mazlíčky pro děti. Také je ale používali jako obětní zvířata a jejich mrtvolky kladli k zemřelým do hrobů. Mezi archeologickými vykopávkami z bývalých inckých sídlišť se proto objevují morčecí mumie a díky nim dnes víme, že už tehdy existovala morčata různě barevná, ba i strakatá. Zachycuje je také indiánská keramika. A když už jsme u prachovatelů morčat, tak se ještě krátce zmiňme o tom, jak morčatům říkali oni. Pro ně to samosebou žádná „zámořská prasátka“ nebyla. V kečujštině, hlavním jazyce někdejší říše Inků, se morče nazývá „cuy“ a vyslovuje se to přesně tak, jak to slýcháme od samotných morčat. 

A jak se vlastně Indiány ochočená morčata dostala z původní vlasti do okolního světa? Všiml si jich hned první Evropan, který vkročil na půdu Nového kontinentu, Kryštof Kolumbus. Ale až v 16. století byla do Evropy poprvé dovezena a na svou roli domácích mazlíčků si musela počkat, považte, ještě dalších skoro dvě stě let (takže do té doby je asi i Evropané pouze konzumovali). A protože v Anglii, kde se mezi boháči s chovem morčat pro radost začalo, se tehdy používala zlatá mince zvaná guinea a morče stálo právě tolik, začali Angličané říkat morčátkům guinea pig, prasátko za jednu guineu – což se vžilo a používá dodnes. V Anglii také proběhly v 19. století první výstavy morčat.

Tedy od chovu pro maso a kůži až k soutěžím morčecí krásy, ale ani tady se vývoj nezastavil. 9. března roku 1961 se morče dostalo… do vesmíru! Sověti tenkrát intenzivně připravovali první kosmický let s lidskou posádkou a potřebovali zjistit, co přesně se při tom bude dít v těle živého tvora. A tak se tedy na palubě kosmické lodi Sputnik 9 sešli spolu s figurínou kosmonauta živý pes Černuška, několik myší, morče a letělo se. Celá mise trvala přibližně jednu oběžnou dráhu (1,5 hodiny) a posádka se vrátila na Zemi živá. Morče, tento nenápadný tvoreček z dětských pokojíčků, patřilo před 65 lety k průkopníkům kosmonautiky – řekli byste to do něj?

V každém případě si vzpomeňte teď v neděli na morčata a třeba si o nich zjistěte ještě něco dalšího, ať už zoologického, historického či chovatelského. A pokud máte nějaké doma, tak s ním jeho den určitě pořádně oslavte.