Sklo a živly

Výroba skla je spojena se všemi čtyřmi živly. Třetí stanoviště napoví, jak živly do výroby skla vstupují.

Důkladně umletá skelná směs (ZEMĚ) se roztaví ve speciálních pánvích nebo vanách ve sklářských pecích. Běžné sklo se taví při teplotě 1450 až 1550 °C.

Tavení sklářského kmene má tři fáze:

• roztavení – sklářský kmen se roztaví  (OHEŇ) ve sklářské peci. Roztavené sklo je tuhé, nestejnorodé, neprůhledné a s bublinkami, které se musí odstranit zvýšením teploty a přidáním různých čeřidel.
• čeření – hmota se dál mísí, bublinky unikají (VZDUCH) a sklo se tak stává průhlednější a řidší.
• sejití – ochlazení skla

Skelná hmota se pomocí přísad odbarvuje či zakaluje, popřípadě též zabarvuje použitím různých barvicích látek. To závisí na účelu, k němuž je sklo určeno.

Tak vzniká hutní sklo, které se pak dále zpracovává a tvaruje různými technikami, zejména foukáním (VZDUCH a VODA), litím, lisováním nebo tažením.

Technika výroby skla foukáním se využívá dodnes. Preciosa navazuje v Kamenickém Šenově na slavnou tradici výroby lustrů od roku 1724. Jedná se o umělecká díla pro soukromé rezidence, jachty nebo velké hotely.