Supravodiče a telekineze

Svět okolo nás je tvořen atomy. Křeslo v obývacím pokoji, okolní vzduch, sněhová vločka, automobil i naše vlastní tělo je složeno z atomů. Ač to tak nevypadá, všechny tyto atomy jsou v neustálém pohybu, chvějí se. Přestanou s tím až tehdy, když nebudou mít dost energie. To se stane při teplotě -273 °C. Jakmile má atom teplotu vyšší, třeba +5 °C, je mu horko a vrtí se. Pokud teplota atomu klesne na -273 °C, přestává se hýbat. Už nemůže mít energie méně, proto už nemůže mít nižší teplotu. A tak o této teplotě fyzikové mluví jako o absolutní nule. Nižší teplota nikde ve vesmíru neexistuje. 

O kovech je známo, že dobře vedou elektrický proud. Elektrické rozvody v budovách tvořené měděnými nebo hliníkovými dráty mají teplotu odpovídající teplotě okolního prostředí, např. +20 °C. Při této teplotě se atomy kovových vodičů chvějí, a tak překáží elektrickému proudu, tedy proudu elektronů. Kov vykazuje elektrický odpor. 

Pokud budeme kovový vodič chladit, tj. brát mu energii, budou se jeho atomy méně chvět, budou méně překážet proudícím elektronům a kov bude mít nižší elektrický odpor. Chlazený kov je tedy vodivější. Některé materiály jsou po zchlazení vodivé dokonale, protože jejich odpor je nulový. Elektrický proud vedou naprosto suprově, a tak se jim říká supravodiče. 

Supravodiče mají po zchlazení ještě jednu úžasnou vlastnost. Ze svého středu vypuzují siločáry magnetického pole. Celý supravodivý objekt se tedy snaží udržet v bublině vzniknuvši mezi těmito siločarami. Jednodušeji řečeno, když umístíte do určité vzdálenosti od supravodiče magnet, a pak začnete supravodič chladit, magnet a supravodič si budou svoji původní vzdálenost zachovávat, ať s nimi budete provádět cokoli (kromě ohřevu). Dokud bude supravodič chlazen, bude mezi ním a magnetem vzdálenost konstantní. 

Takto fungují slavné japonské rychlovlaky. Proč jsou tak rychlé, je zřejmé. Při pohybu se třou pouze o vzduch. Celá vlaková souprava levituje nad supravodivou „kolejnicí“. Nedochází ke tření železného kola o železnou kolejnici jako u normálních vlaků, rychlovlak sviští vzduchem. 

Přibližujeme se k pohybování předmětů silou vůle. Zatím stále byla řeč o supravodičích, které musejí být chlazeny, aby vykazovaly supravodivost. Buď drahým kapalným heliem (‒269 °C čili pouhé 4 °C nad absolutní nulou), nebo výrazně levnějším kapalným dusíkem (‒196 °C). Na provoz ještě levnější by byla supravodivost za pokojové teploty. Zatím nebyla objevena, ale ani vyloučena. Pro pohybování předměty na dálku je to však klíčový krok. Pokud věda jednou objeví či vynalezne materiály supravodivé i za běžných okolních teplot, bez nutnosti chlazení, psychokineze se stane realitou. 

Jak pomocí takového materiálu budoucnosti docílit psychokineze? Po pravdě, těžko. Lidské tělo nedokáže vyprodukovat tolik energie, aby člověk silou své myšlenky nadnášel kosmickou loď nebo z očí vypouštěl laserové paprsky, to nám zákon zachování energie nedovolí. Silou vlastní vůle toho nemůžeme rozpohybovat více než silou vlastního těla. Nicméně psychokineze zesílená rádiovými vlnami nebo počítačem je naprosto reálná i s těžkými objekty. Lze využít i EEG (elektroencefalograf). Když lidé vidí na obrazovce své vlastní mozkové vlny, jsou schopni se je časem naučit vědomě ovlivňovat. Pro počítač není problém, aby vykonal určitou činnost na základě toho, jaký tvar má vlna na obrazovce. Pacienti s mozkem napojeným na počítač se takto naučili myšlenkou ovládat pohyb kurzoru, spouštět přístroje, řídit virtuální auta, hrát videohry, přepínat televizní kanály, měnit hlasitost, číst e-maily, otevřít a sevřít umělou ruku apod.  

K telekinezi, jako ve Hvězdných válkách, bude po objevení supravodivosti za pokojové teploty zbývat nepatrný krůček spočívající v drobné stavební úpravě interiéru. Místnost pokryjeme supravodičem a do každého kusu nábytku nainstalujeme elektromagnet. Po troše tréninku se naučíme elektromagnet zapínat silou myšlenky a nábytek bude levitovat podle našich přání.