Zábavné domácí pokusy

Aktivní uhlí

Časová náročnost pokusu: 15 min. 
Pomůcky: Aktivní uhlí (zakoupíme v lékárně), limonáda s výraznou barvou, trychtýř, savý papír, hmoždíř, průhledná sklenice.
Příprava: Ze savého papíru složíme kornoutek a vložíme ho do trychtýře. V hmoždíři nadrtíme několik tablet uhlí na co nejjemnější prášek a ten pak nasypeme do kornoutku v trychtýři.
Provedení: Trychtýř podržíme nad průhlednou sklenicí a začneme do něj lít barevnou limonádu. Limonáda se přes aktivní uhlí tzv. přefiltruje. Do sklenice teče limonáda viditelně bledší, možná přímo bezbarvá. Takto přefiltrovanou limonádu můžeme zkusit přes uhlí přefiltrovat znovu, její barva bude ještě slabší.
Vysvětlení: Aktivní uhlí má pórovitou strukturu, a tedy velký vnitřní povrch. Na tento povrch se může navázat celá řada látek. Proto se aktivní uhlí používá k pročištění trávicího ústrojí, především při průjmech. Jak putuje uhlí trávicí soustavou, váže na sebe toxické látky, plyny ad. Při vyloučení uhlí stolicí se tak tělo účinně zbaví toho, co mu škodilo. A co dělá uhlí v našem experimentu? Váže na sebe látky rozpuštěné v limonádě, mj. molekuly barviv. Barvivo se naváže na uhlí v trychtýři a z něj pak do sklenice vytéká limonáda o tyto látky ochuzená. Tedy bezbarvá.

Video - pokus

Bublinový had

Časová náročnost pokusu: 10 min. 
Tento pokus, anebo alespoň řezání láhve nožem, provádějte jen se souhlasem a pomocí někoho dospělého!
Pomůcky: Voda, saponát na mytí nádobí, glycerol (není nutný), miska, plastová láhev, nůž, kus látky, gumička.
Příprava: Do 10 dílů vody pomalu přimícháme 5 dílů saponátu anebo lépe 4 díly saponátu a 1 díl glycerolu. Láhev zhruba v polovině přeřízneme. Připravíme si kus látky a gumičku.​
Provedení: Pomocí poloviny uříznuté láhve můžeme vytvářet krásně kulaté bubliny – dokonce i když použijeme hranatou láhev! Když láhev zespodu uzavřeme látkou, kterou přichytíme pomocí gumičky, místo jedné velké bubliny vytvoříme zajímavého bublinového hada.
Vysvětlení: Ať vyfukujeme bubliny pomocí čehokoli, vždycky budou kulaté. Povrch bubliny je totiž napínán tzv. povrchovými silami a ty ho udržují co nejmenší, tedy kulový (koule má ze všech těles při daném objemu nejmenší povrch). Když máme „foukadlo“ přikryté látkou, tak máme vlastně obrovskou spoustu miniaturních foukadélek, protože mezi vlákny tvořícími látku je obrovská spousta mezírek.
Poznámka pro zvídavé: Proč k vyfukování bublin nestačí čistá voda a musíme přidávat saponát? Povrchové napětí čisté vody je příliš velké na to, aby se povrch malé kapky dal takhle obrovsky zvětšit. Saponát ale povrchové napětí zmenšuje.

Video - pokus

Barevný plamen

Časová náročnost pokusu: 10 min. 
Upozornění: Tento experiment vyžaduje přítomnost dospělé osoby!
Pomůcky: Talíř, dvě lžíce, nehořlavá podložka (kuchyňský plech), kuchyňská sůl, líh, zapalovač.
Provedení: Na nehořlavou podložku položíme talíř a na talíř vedle sebe obě lžíce. Do jedné lžíce nasypeme sůl a uděláme do ní důlek. Do důlku nalijeme líh. Líh také nalijeme do druhé lžíce bez soli. Nyní máme v každé lžíci líh, v jedné je ovšem i se solí. Líh ve lžících zapálíme a pozorujeme, jakou mají oba sousední plameny barvu.
Vysvětlení: Celý náš svět je složen z různých chemických látek. Ve vzduchu je například dusík a kyslík, voda je tvořená kyslíkem a vodíkem, kovové zábradlí je především ze železa, v oknech je hodně křemíku, naše těla obsahují všechny doposud zmíněné prvky a k tomu ještě uhlík, fosfor a další. Každý takový prvek lze přimět, aby zářil. Třeba tím, že ho zapálíme. Prvky se od sebe liší svou vnitřní strukturou, a právě proto mají rozdílné vlastnosti. I tehdy, když září. Čistý líh hoří modrou barvou, ale když je v lihovém plameni příměs sodíku z kuchyňské soli, plamen se přebarvuje do žluté až oranžové barvy. Právě kvůli sodíku. Naproti tomu draslík by plamen přebarvil do fialova a třeba baryum nebo bor do zelena.

Video - pokus

Archimédův koktejl

Časová náročnost pokusu: 10 min. 
Pomůcky: Vysoký odměrný válec, níže uvedené kapaliny, lžička.
Příprava a provedení: Do vysokého odměrného válce, nebo úzké vysoké sklenice, postupně naléváme přes obrácenou lžičku následující kapaliny: med, sirup, glycerol, slaná voda obarvená potravinářským barvivem, bílek, obarvenou vodu z kohoutku, šlehačku/smetanu, olivový olej, líh. Pokud některou z uvedených surovin neseženeme, prostě ji vynecháme.
Vysvětlení: Jednotlivé kapaliny se liší svou hustotou. pokud je opatrně nalijeme do válce, zůstanou oddělené a vytvoří devítipatrový Archimédův koktejl. Nejvyšší hustotu z uvedených kapalin má med, nejnižší naopak líh.

Video - pokus

Mléčná duha

Časová náročnost pokusu: 20 min.
Pomůcky: Mléko (ideálně plnotučné), kapalná potravinářská barviva nebo voda s potravinářským barvivem, mělká nádoba (talíř), saponát, případně špejle nebo kapátko.
Příprava: Pokud použijeme potravinářská barviva v prášku, nasypeme prášku do vody dostatečné množství, aby byla barviva hodně sytá.
Provedení: Nalijeme mléko na talíř tak, abychom zakryli jeho dno. Na různá místa na hladině mléka kápneme různá barviva. Zvolených míst může být hodně, ale opravdu jenom kapeme. Nakonec doprostřed hladiny v talíři kápneme i saponát. Teď už zbývá jen se kochat barevným prouděním.
Vysvětlení: Mléko je tvořeno hlavně vodou. Hladina vody se chová jako napnutá pružná blána, která je za určitých podmínek schopna zabránit ponoření tělesa. Jde o projev takzvaného povrchového napětí.
Povrchové napětí vody lze snížit přidáním saponátu. Když na hladinu vody kápneme saponát, pružná blána praskne a molekuly vody, které ji tvořily, se po hladině rozutečou do stran.
Tento pohyb lze zviditelnit pomocí potravinářského barviva rozpustného ve vodě.
Když kápneme saponát do mléka, situace bude podobná, ale na pochopení výrazně složitější.
Zjednodušeně lze říci toto: Molekuly saponátu jsou takoví dlouzí malí červíčci. Jeden jejich konec miluje vodu, druhý tuky. Při mytí molekuly saponátu obalí svými tukomilnými (odborně hydrofóbními) konci mastnotu na nádobí a svými vodomilnými (odborně hydrofilními) konci skočí do proudu vody a i s mastnotou uvnitř odplavou pryč.
A v mléku jsou tuky také. Molekuly saponátu je obalí a vytvoří malé kuličky, které jsou uvnitř mastné, ale jejichž vnější strana miluje vodu. Tyto kuličky (tzv. micely) i obarvená voda se kvůli snížení povrchového napětí začnou na hladině mléka pohybovat.

Video - pokus

Telepatický potápěč Karteziánek

Časová náročnost pokusu: 10 min. 
Pomůcky: Dobře průhledná plastová láhev, sklenice, voda, brčko s k loubem, nůžky, plastelína.
Příprava: Ohneme brčko tak, aby kratší a delší část byly vedle sebe, a tu delší zkrátíme, aby byly obě stejně dlouhé. Z plastelíny uválíme „hada“ a omotáme ho kolem obou konců upraveného brčka tak, aby držely u sebe.
Pozor: plastelína nesmí konce brčka ucpat!
Ve sklenici s vodou vyzkoušíme, jestli potápěč plove kloubem vzhůru; pokud se potápí, musíme trochu plastelíny odebrat. Láhev úplně naplníme vodou, hotového potápěče vložíme dovnitř a láhev dobře uzavřeme. Potápěč stále musí plovat!
Provedení: Když láhev stiskneme , potápěč začne klesat. Buď ho tak můžeme potopit až na dno, anebo si s ním můžeme všelijak hrát – nechat ho chvíli klesat, pak zase stoupat nebo ho držet v klidu uprostřed láhve. Sleduje-li nás někdo, kdo hračku nezná, zmačkáme láhev co nejméně nápadně a předstíráme, že potápěče ovládáme pouhou myšlenkou.
Vysvětlení: O potápěče se „perou“ dvě síly: přitažlivá síla Země, která ho táhne dolů, a vztlaková síla vody, která ho tlačí nahoru. Na začátku je uvnitř potápěče převážně vzduch, takže je lehký a zůstává u hladiny. Když láhev zmáčkneme, tlak se vodou přenese i k potápěči a natlačí dovnitř více vody (vzduch uvnitř se stlačí). Potápěč tím ztěžkne a začne klesat. Jakmile ale tlak na láhev povolí, vzduch se opět roztáhne a vytlačí vodu ven. Potápěč se znovu stane lehkým a začne se vracet k hladině.

Video - pokus

Vaření bez varu

Tento pokus provádějte jen se souhlasem a pomocí někoho dospělého!

Časová náročnost pokusu: asi 30 min.
Pomůcky: Rychlovarná konvice, termoska, vajíčko.
Příprava: Uvaříme vodu, nalijeme ji do termosky a opatrně do ní vložíme vajíčko. Termosku ihned uzavřeme.
Provedení: Přibližně po 25 minutách vodu vylijeme a vajíčko vyndáme a oloupeme. Mělo by být uvařené.
Vysvětlení: „Uvaření“ vajíčka znamená, že vajíčko přijme teplo potřebné k tomu, aby bílek i žloutek ztuhly (chemici hovoří o denaturaci bílkovin). Čím teplejší bude voda, v níž vajíčko hřejeme, tím dříve bude „uvařené“. Obvykle tedy hřejeme vajíčko ve vodě, kterou udržujeme ve varu, protože při varu je teplota kapalné vody maximální. Kdybychom vodu přivedli k varu, ale nedodávali jí další teplo, vychladla by dříve, než by bylo vajíčko uvnitř tuhé. Když ale použijeme termosku, voda bude chladnout velmi pomalu a vajíčko ztuhnout stihne. Samozřejmě to ale potrvá mnohem déle, než když voda po celou dobu vře.

Video - pokus

Balónkový špíz

Časová náročnost pokusu: 10 min.
Pomůcky: Několik nafukovacích balónků, špejle s hrotem, saponát na mytí nádobí.
Příprava: Balónky nafoukneme – ale ne moc! – a pevně je zavážeme.
Provedení: Namočíme špejli do saponátu a hrotem opatrně balónek propíchneme. Pozor: jsou pouze dvě místa na balónku vhodná k propíchnutí: v blízkosti zavázaného otvoru a ve špičce (naproti otvoru). Když budou balónky opravdu jen málo nafouknuté, můžeme jich na špejli navléknout několik a vytvořit „balónkový špíz“.
Vysvětlení: Kdybychom propíchli balónek jinde, trhlina by se okamžitě rozšířila a balónek by praskl. V blízkosti otvoru a ve špičce je však guma napjatá poměrně málo, takže se dírka nerozšíří, naopak guma bude těsně přiléhat ke špejli a vzduch bude unikat jen velmi pomalu.

Video - pokus

Moře v láhvi

Časová náročnost pokusu: 10 min.
Pomůcky: Velká plastová láhev, voda, potravinářské barvivo, olej, nálevka (trychtýř).
Příprava: Láhev naplníme z poloviny obarvenou vodou a z poloviny olejem. Pevně ji uzavřeme víčkem!
Provedení: Uchopíme láhev naležato, pomalu s ní kýveme a pozorujeme vlnící se rozhraní vody s olejem.
Vysvětlení: Olej má menší hustotu (je „lehčí“) než voda, drží se proto nahoře. Zároveň má výrazně vyšší vazkost neboli viskozitu (je „méně tekutý“). Kdyby byla v láhvi jen voda, tak by se její hladina pohybovala příliš rychle, složitě a nevzhledně. Sousedství s olejem však vodu zpomaluje a my se díky tomu můžeme těšit krásnými vlnami.

Video - pokus

Hustá voda

Časová náročnost pokusu: 10 min.
Pomůcky: 4 stejné sklenice, papír, 2 odlišné potravinářské barvy, horká a studená voda.
Příprava: Do 2 sklenic nalijeme horkou vodu, do zbylých 2 studenou. Horkou vodu obarvíme např. červeně, studenou vodu např. modře. Sklenice překlopíme po dvou na sebe tak, aby byly odděleny papírem. V prvním páru bude horká voda nahoře a studená dole, ve druhém páru naopak.
Provedení: Opatrně odstraníme papír a pozorujeme barvy. V jednom páru sklenic se barvy promíchají, v druhém nikoli.
Vysvětlení: Díky objemové teplotní roztažnosti má horká voda nižší hustotu než studená. Nachází-li se horká voda dole a studená nahoře, budou díky hydrostatické vztlakové síle uvedeny do pohybu – dojde k jejich proudění.
Komentář: Díky objemové teplotní roztažnosti má horká voda nižší hustotu než studená. Nachází-li se horká voda dole a studená nahoře, budou díky hydrostatické vztlakové síle uvedeny do pohybu – dojde k jejich proudění. Pokus ukazuje, že šíření tepla prouděním může probíhat jedině směrem vzhůru.

Video - pokus

Domácí hasičák

Časová náročnost pokusu: 5 min. 
Pomůcky: Jedlá soda v prášku, ocet, několik sklenic, svíčka, špejle, zápalky + zavařovací sklenice a chirurgická rukavice na doplňující pokus.
Příprava a provedení: Nalijeme do sklenice ocet (cca 150 ml) a přisypeme sodu (cca 2 polévkové lžíce). Při poměrně bouřlivé neutralizační reakci vzniká oxid uhličitý. Svíčku vložíme do sklenice a pomocí špejle ji zapálíme. Přelijeme co nejvíce reakcí vzniklého oxidu uhličitého na zapálenou svíčku, svíčka zhasne.
Vysvětlení: Při snížení koncentrace kyslíku ve vzduchu pod určitou kritickou hodnotu přestane hoření probíhat. Předmět obklopený oxidem uhličitým je díky jeho vysoké hustotě od kyslíku zcela oddělen. Oxid uhličitý proto patří k nejúčinnějším hasidlům.
Doplňující pokus - Mávající rukavice: Naplníme zavařovací sklenici do třetiny octem. Do rukavice nasypeme jedlou sodu a připevníme ji přes okraj sklenice. Zvednutím rukavice – která však stále zůstává upevněna k láhvi – nasypeme její obsah do sklenice. Po chvíli se začne sklenice nafukovat. 
Smícháním sody s octem dochází k uvolnění oxidu uhličitého. Ten způsobí uvnitř rukavice vzhledem k okolnímu vzduchu přetlak, a proto dojde k jejímu nafouknutí.

Video - pokus

Peprný pokus

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: Miska s vodou, drcený pepř, saponát na mytí nádobí, papír, nůžky.
Příprava: Z papíru si vystřihneme lodičku přibližně tohoto tvaru:
  
Hladinu vody v misce posypeme pepřem a namočíme si prst do saponátu (stačí malé množství na špičce prstu).
Provedení: Když se prstem namočeným v saponátu dotkneme hladiny, pepř se „rozprchne“ ke krajům misky. Po tomto prvním pokusu musíme vodu vylít, misku důkladně vymýt od zbytků saponátu a napustit do ní opět čistou vodu. Na ni tentokrát položíme lodičku a znovu si namočíme prst do saponátu. Když se dotkneme hladiny za lodičkou, dočkáme se dalšího překvapení.
Vysvětlení: Vodní hladina se chová jako pružná blána, protože ji napínají tzv. povrchové síly. Právě díky nim můžeme např. položit na hladinu hliníkovou minci nebo jiný lehoučký předmět, který by se jinak ve vodě potopil. Také vodoměrky chodí po hladině díky tomu, že je napjatá povrchovými silami. Saponát ale povrchové napětí snižuje. Proto v místě našeho dotknutí budou povrchové síly menší než tam, kde je zatím voda stále čistá – a tato nerovnováha sil uvede hladinu i s pepřem či lodičkou do pohybu.

Video - pokus

Plamen pod vodou

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: sklenice, kousek korku nebo polystyrenu, čajová svíčka, větší nádoba s vodou.
Provedení: Položíme na hladinu kousek polystyrenu, na něj umístíme čajovou svíčku a opatrně zapálíme. Přikryjeme svíčku s polystyrenem obrácenou sklenicí a zatlačíme pod hladinu, horní část polystyrenu se svíčkou bude stále obklopena vzduchem.
Vysvětlení: Při zatlačení sklenice pod hladinu se objem vzduchu ve sklenici změnší a jeho tlak vzroste - vznikne přetlak. Tlaková síla vzduchu uvnitř sklenice pak bude v rovnováze se součtem atmosférické síly s hydrostatickou tlakovou silou, jež společně působí na vodu směrem do sklenice.

Video - pokus

Superabsorbent

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: 2 kádinky nebo kelímky, polyakrylát sodný (suchý prášek) nebo jednorázová plenka, voda
Příprava a provedení: V případě použití polyakrylátu sodného z dětské pleny, rozstřineme plenu a vysypeme z ní prášek k dalšímu použití.
Do jedné kádinky o objemu 150 ml nasypeme malé množství (cca 1 lžičku) polyakrylátu sodného a rychle ho zalijeme vodou (100 ml). Kádinka se okamžitě naplní umělým sněhem (nabobtnalým polyakrylátem sodným), který dokonce začne přepadávat přes okraj kádinky ven a budí tak dojem, že z kádinky sněží.
Vysvětlení: Zesíťovaný polyakrylát sodný je hydroskopická látka, patřící mezi takzvané superabsorpční polymery. Díky schopnosti pojmout velké množství vody (200 - 300 násobek své váhy) se používá jako absorbér vlhkosti např. dětských plenách.
Komentář: Hotový sníh můžeme usušit v plehové misce na radiátoru a opakovaně použít. Takto usušený umělý sníh však zaléváme menším množstvím vody. Sušením na radiátoru se totiž neodstraní všechna voda navázaná na hygroskopickém polymeru.

Video - pokus

Nebuď škrob

Časová náročnost pokusu: 15 min.
Pomůcky: Petriho misky nebo jiné nádobky obdobného tvaru, vzorky testovaných látek (viz níže), jodová tinktura, která je běžně dostupná v lékárně.
Příprava a provedení: Vzorky testovaných látek umístíme do nádobek a zakápneme jodovou tinkturou. Přítomnost škrobu se po chvíli (může trvat i několik minut) projeví modrofialovým zbarvením. Pokud se změna neobjeví, zvlhčíme vzorek kapkou vody a znovu kápneme jodovou tinkturu.

​Vysvětlení: Důkaz škrobu v potravinách je založen na reakci jodu se škrobem za vzniku modročerného komplexu. Škrob je obsažen například v obilninách, bramborách, v některých druzích ovoce, dále v mrkvi, celeru... V pudinku se vyskytují pouze produkty hydrolýzy škrobu, tzv. dextriny, které mají kratší řetězce než původní škrob, můžeme pozorovat růžové zbarvení. Škroby ve formě dextrinů se také využívají jako přísada do lepidel (nepř. Herkules). Škrob není obsažen v mase, citrónové kůře, zelí, mléce, v některých jogurtech zahuštěných vepřovou želatinou místo škrobu...
Komentář: Škrob je směs polysacharidů, které se skládají z mnoha glukosových jednotek, ty jsou buď stočené do šroubovice (amylosa) nebo vytvářejí rozvětvenou strukturu (amylopektin). Právě amylosa s jodem vytváří modročerné zbarvení, které nám umožní detekovat škrob.
Děti samy zjistí, že největší obsah škrobu je v semenech a hlízách. Má tedy zásobní funkci. Živočichové škrob přijímají jako potravu, ve svém těle ho zpracují pomocí enzymu amylasy (v ústech). V tělech živočichů (v mase, mléce...) škrob nenajdeme právě proto, že je rozložen na jednoduché cukry. Tyto cukry se dále zpracovávají a živočichové (včetně člověka) tak získávají energii.
Děti mohou také porovnat množství škrobu v nezralém zeleném banánu a množství škrobu v dobře vyzrálém žlutém banánu. V nezralém banánu je mnohem větší obsah škrobu. Během dozrávání se škroby rozkládají na jednodušší cukry a obsah škrobu se tak snižuje. Proto je také zralý banán sladší.

Video - pokus

Velikonoční vajíčkománie

Video představí tři pokusy s vajíčkovým tématem. Níže uvedený pokus je ve video - pokusech částečně také obsažen.

Časová náročnost pokusu: 48 hod.
Pomůcky: syrové vejce, miska octa, láhev se širokým hrdlem, papír, zápalky.
Příprava a provedení: Syrové vejce oloupeme "metodou pro líné" (v octě) - viz předchozí pokus. Vejce zbavené skořápky pak opatrně položíme na hrdlo láhve, ve které jsme předtím zapálili papír. Až papír dohoří, vejce bude vtlačeno dovnitř. Poté je zalijeme dostatečným množstvím vody. po určité době začne vejce narůstat, až dosáhne "obřích" rozměrů.
Vysvětlení: Při hoření papíru se vzduch v láhvi ohřívá, a proto rozpíná a část ho unikne z láhve ven. Po dohoření papíru se zbylý vzduch opět ochladí a v láhvi vznikne podtlak. Vtlačení vejce do láhve tedy způsobí atmosférická tlaková síla vnějšího vzduchu. K růstu vejce po zalití vodou dochází vlivem osmózy. Vejce je od okolního vodného prostředí odděleno pouze tenkou blánou, která slouží jako propustná membrána. Protože je uvnitř vejce vyšší koncentrace látek rozpuštěných ve vodě, voda vlivem osmotického tlaku prochází membránou dovnitř, aby tak vejce naředila a došlo k vyrovnání koncentrací.
Komentář: Pokus je - mimo samotné vtlačení vejce do láhve - časově náročný a vyžaduje trochu cviku. S oloupaným vejcem manipulujeme opatrně, aby nedošlo k poškození ochranné blány. Vznik podtlaku v uzavřené nádobě, kde předtím hořelo, bývá někdy chybně považován za důsledek "spotřebování" kyslíku při hoření. Kyslík však při hoření nemizí, nybrž pouze chemicky reaguje za vzniku oxidu uhličitého a vodní páry. V malé míře přispívá ke vzniku podtlaku kondenzace vniklé vodní páry na stěnách láhve. Zmínit můžeme i rozpuštění oxidu uhličitého ve vodě - tedy v kapkách zkondenzované páry. Hlavní příčinou vzniku podtlaku je však ochlazení plynu.

Video - pokus

Průsvitné hopsající vejce

Časová náročnost pokusu: 24 hod.
Pomůcky: vejce uvařené na tvrdo, miska octa.
Příprava a provedení: Vložíme vejce do misky s octem. Již po chvíli by se měly objevit na povrchu vejce malé bublinky. Po jednom až dvou dnech máme vajíčko zbavené skořápky.
Vysvětlení: Skořápka je tvořena uhličitanem vápenatým, který se v kyselém roztoku rozpouští. Jedním z produktů této chemické reakce je oxid uhličitý, viditelný v podobě malých bublinek.
Komentář: Pokud se bublinky přestanopu tvořit, je potřeba dolít více cta nebo ocet vyměnit za čerstvý.

Video - pokus

Raketka

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: plastová láhev s víčkem a víčko navíc, technický líh, špejle, zápalky, svíčka, hřebík, kleště, 2 kancelářské sponky, izolepa, rybářský vlasec či hladký provázek. 
Příprava: Nejlépe po uhlopříčce místnosti napneme rybářský vlasec. K láhvi izolepou přilepíme kancelářské sponky tak, aby aby s jejich pomocí láhev mohla vodorovně viset na napnutém vlasci. Do jednoho z víček uděláme hřebíkem nahřátým nad svíčkou otvor o průměru asi 0,5 - 1 cm. Vlijeme do láhve malé množství lihu, uzavřeme láhev neproděravěným víčkem, chvíli s ní třepeme a necháme ji na teplém místě (např. poblíž radiátoru - raději však ne přímo na něm). Množství lihu by mělo být takové, aby se při popsané přípravě všechen vypařil.
Provedení: Zavěsíme láhev na začátek napnutého vlasce (pozor na její orientaci), neproděravěné víčko rychle nahradíme proděravěným a k otvoru přiblížíme hořící špejli. Láhev se velmi prudce rozjede. 
Vytvětlení: Tlak směsi zažehnutého paliva (lihových par) a zahřátého vzduchu prudce vzrostl. Došlo proto k vzájemnému silovému působení mezi směsí a vnitřními stěnami láhve. V jeho důsledku byla směs částečně vytlačena z láhve a stejně velkou silou opačného směru láhev odtlačena - tj. uvedena do pohybu - opačným směrem. 
Komentář: Pokus není vysloveně nebezpečný, přesto dbáme na to, aby děti stály v bezpečné vzdálenosti od zážehu a mimo dráhu rakety. 

Video - pokus

Kolik nadýcháš?

Video představí, jak změřit vitální kapacitu plic z pomůcek běžně dostupných u tebe doma. Pro koho by to byla nuda, může vyzkoušet přesnější způsob měření dle našeho návodu.

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: spirometr, hygienický náústek, kolíček na nos.
Příprava a provedení: Nasadíme hygienický náústek na spirometr. Vyzveme osobu, jejíž kapacitu plic budeme měřit, k zcpání nosu (kolíčkem či rukou), aby jím nemohla vydechovat. Poté se několikrát ústy z hluboka nadechne a vydechne. Po posledním hlubokém nádechu vydechne všechen vzduch do spirometru - ten změří objem vydechnutého vzduchu.
Komentář: Vitální kapacita plic udává objem vydechnutého vzduchu po maximálním nádechu. Její hodnota je ovlivněna mnoha faktory, jako je věk, trénovanost dýchací soustavy, hmotnost a výška jedince nebo zdravotní stav. Svou roli hraje i to, zda je jedinec kuřák. Průměrné hodnoty u dospělých jedinců se pohybují kolem 4 litrů u žen a 5 litrů u mužů. 
Alternativa: Pro porovnání je možné změřit objem vzduchu vydechnutý při normálním klidovém dýchání.

Video - pokus z běžně dostupných pomůcek

Kopec vody

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: sklenice s rovným okrajem, voda, větší množství stejných mincí.
Příprava: Naplníme sklenici vodou - přesně po okraj.
Provedení: Vhazujeme do sklenice mince tak dlouho, dokud voda nepřeteče přes okraj
Vysvětlení: Hladina vody, vytlačované ze sklenice vhazovanými mincemi, může přesahovat přes okraj sklenice. Příčinou jsou povrchové jevy, díky nimž se povrchová vrstva vody chová jako pružná blána.

Video-pokus

Žáruvzdorný balónek

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: 2 balónky, svíčka (kahan), zápalky, voda.
Příprava: Jeden balónek nafoukneme, do druhého nalijeme vodu (můžeme jej doplnit vzduchem).
Provedení: Umístíme balónek nad hořící svíčku - velmi záhy praskne. Druhý balónek ovšem nepraskne, popř. (je-li v něm vody jen málo) praskne až mnohem později než balónek naplněný jen vzduchem.
Vysvětlení: Voda díky své vysoké tepelné kapacitě přijímá podstatnou část tepla uvolňovaného svíčkou a přijímaného stěnou balónku. Teplota stěny v balónku se proto zvyšuje mnohem pomaleji než v případě balónku naplněného jen vzduchem.

Video-pokus

Postříbřená lžička

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: čajová lžička, sklenice, do níž je z boku dobře vidět, voda, svíčka, zápalky.
Příprava a provedení: Důkladně začerníme lžičku nad svíčkou, nejlépe ze všech stran. Ponoříme ji do slenice s vodou a pozorujeme z boku. Připadá nám, že je čistá a lesklá. po vyjmutí z vody však lžičkuu uvidíme opět černou a matnou.
Vysvětlení: Protože voda saze nesmáčí, zůstane lžička po ponoření do vody pokryta velmi tenkou vrstvou vzduchu. Světloo, které dopadá na toto rozhraní voda-vzduch, se od něj úplně odráží. samotnou lžičku proto nevidíme - vidíme jen odražené světlo.

Video - pokus

Chromatografie

Časová náročnost pokusu: 15 min.
Pomůcky: filtrační papír, nůžky, malá nádobka, laboratorní stojan, různé popisovače (fixy), voda, líh.
Příprava: Odstřihneme z filtračního papíru několik úzkých proužků. Na každý z nich nakreslíme několik cm od okraje fixem čárku (orientovanou příčně). Vybereme jeden z proužků a zavěsíme jej na stojan (čárkou dolů). Do nádobky nalijeme vodu, popř. líh.
Provedení: Nádobku umístíme pod proužek a jeho konec do ní ponoříme (těsně pod čárku). Sledujeme vzlínání kapaliny proužkem. Totéž provedeme i s ostatními proužky a střídáme také vodu a líh. Místo filtračního papíru můžeme také použít křídu.
Vysvětlení: Papír není kompaktní hmota: mezi jeho vlákny jsou mezery, které se chovají jako kapiláry. Díky tomu, že použité kapaliny smáčejí vnitřní povrch těchto "kapilár", dochází ke vzlínání vody, resp. lihu papírem. Společně s vodou, resp. lihem vzlínají také barviva obsažená v čárce. Protože však tyto příměsi odlišně mění povrchové napětí kapaliny a také proto, že jejich částice jsou nestejně těžké, vzlíná líh s různými příměsmi do různých výšek. Dochází tak k oddělování jednotlivých složek látky, jíž byla nakreslena čárka. Ukáže se také, které z látek užívaných k plnění popisvačů jsou rozpustné ve vodě a které jen v lihu.

Video - pokus

Zkouška odvahy

Časová náročnost pokusu: 10 min.
Pomůcky: PET láhev, provaz, voda, možnost zavěšení láhve ve výšce několika metrů (např. u stropu).
Příprava: K hrdlu láhve připevníme provaz. Můžeme např. provaz protáhnout dírkou vyvrtanou ve víčku láhve a zajistit uzlem. Naplníme láhev vodou a zavěsíme ji tak, aby při maximální výchylce sahala k nosu pokusné osoby.
Provedení: Pokusná osoba uchopí láhev a vychýlí ji z rovnovážné polohy tak, aby se láhev dotýkala jejího nosu. (Provaz je samozřejmě napnutý!) Přesně v této výchozí pozici musí během celého pokusu setrvat a sledovat z ní pohyb láhve po vypuštění. Zejména při prvním návratu láhve, přibližně do její výchozí polohy, prožívá pokusná osoba chvilku strachu o svůj nos. Náraz láhve do nosu je však - nedojde-li k nějaké chybě v provedení pokusu - zcela vyloučen.
Vysvětlení: Počátečním vychýlením láhve jsme jí dodali tíhovou potenciální energii. Ta se při uvolnění láhve postupně přeměňuje na kinetickou energii kyvadla, která se ovšem po průchodu rovnovážnou polohou mění zpět na energii potenciální. Protože v průběhu pokusu není kyvadlu žádná další mechanická energie dodávána, může mít kyvadlo při návratu k nosu pokusné osoby nanejvýš stejnou potenciální energii, a tedy dosáhnout nanejvýš stejné krajní výchylky (amplitudy), jakou mělo na počátku. Vinou konání práce proti odporovým silám (odporové síle vzduchu, vzájemné tření vláken provazu...) se však mechanická energie kyvadla postupně přeměňuje v jiné formy energie, a amplituda se tudíž postupně zmenšuje.

Video-pokus

Domácí modelína

Časová náročnost pokusu: 15 min.
Pomůcky: vařič, hrnec, vařečka, lžíce, voda, olej, kyselina citrónová, potravinářské barvivo, kuchyňská sůl, mouka.
Příprava a provedení: V hrnci smícháme 200 ml vody, lžíci oleje, lžíci kyseliny citrónové a potravinářské barvivo. Celou směs přivedeme k varu a poté přidáme 100 g soli a 150 g mouky. Dále již nevaříme. Celou směs mícháme vařečkou, dokud neschladne natolik, abychom ji mohli pořádně propracovat rukama. Vychladlá plastelína je připravena k použití.
Komentář: Životnost plastelíny prodloužíme, když ji ochráníme proti vysychání potravinářskou folií.

Video - pokus

Svíčka tunelářem

Časová náročnost pokusu: 15 min.
Pomůcky: hrnec či jiná vhodná nádoba, obyčejná svíčka (ne čajová), zápalky, voda.
Příprava: Voskem upevníme svíčku ke dnu nádoby a zalijeme ji vodou, až kam sahá vosk.
Provedení: Zapálíme svíčku a pozorujeme, jak ubývá vosk jen ze středu svíčky, zatímco kolem zůstává hradba vosku bránící přístupu vody k plameni.  
Vysvětlení: Vosk přijímá teplo ze svíčky, které však odevzdává vodě. Jednoduše řečeno, voda vosk ochlazuje. Tenká vrstva vosku při rozhraní s vodou proto nedosáhne tak vysoké teploty, aby roztála.  

Video - pokus

Samonafukovací balónek

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: dva nafukovací balónky, mikrovlnná trouba a voda.
Příprava a provedení: Nepatrně nafoukneme balónek a zavážeme jej. Po jeho vložení do mikrovlnné trouby, kterou zapneme na 30s, sledujeme případné změny. Žádné však nepozorujeme. Poté provedeme stejný pokus s balónkem, do kterého jsme vpravili menší množství vody. Po chvíli pozorujeme jeho viditelné zvětšení. po vypnutí trouby se balónek rychle zmenší.
Vysvětlení: Mikrovlny působí na molekuly vody. U prvního balónku, naplněného pouze vzduchem, jsme proto žádnou změnu nepozorovali. voda obsažená v druhém balónku se bude rychle ohřívat, až nastane var. Balónek se začne plnit párou a jeho objem se bude v důsledku vzniklého přetlaku zvětšovat. Po vypnutí trouby pára zkondenzuje a přetlak zanikne.

Video - postup

Krádež vody

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: 2 velké sklenice (např. od okurek), kus zahradní hadice, voda, stůl.
Příprava a provedení: Jednu ze sklenic naplníme vodou, ponoříme do ní konec hadice a postavíme ji na stůl. Druhou, prázdnou sklenici necháme pod stolem. Ústy nasajeme do hadice vodu, až se přelije přes nejvyšší místo uvnitř hadice, a volný konec rychle vsuneme do prázdné sklenice pod stolem. Všechna voda do ní postupně přeteče.
Vysvětlení: Spojíme-li dvě nádoby, v nichž sahá voda do různých výšek, bude voda z nádoby s výše položenou hladinou stékat do druhé - a to až do vyrovnání výšek hladin. Nebýt tlaku vzduchu nad oběma hladinami, voda by se v nejvyšším místě hadice rozdělila a každá část by stekla do sklenice na své straně. Nehledě k tomu, že při neexistenci atmosférického tlaku bychom vodu do trubičky ani nenasáli.

Video - postup

Kouzelná láhev

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: plastová láhev, punčocha, vteřinové lepidlo, nůžky.
Příprava: Přes hrdlo láhve napneme punčochu a tam, kde se punčocha hrdla dotýká, naneseme vteřinové lepidlo. Chvíli počkáme, až se punčocha k hrdlu pevně přilepí, a zbytek punčochy pečlivě odstřihneme.
Provedení: Mimo pohled diváků, naplňme láhev vodou. Ukažme pak divákům, že voda z obrácené lahve vytéká jen při zatřepání nebo při zmáčknutí lahve. 
Vysvětlení: Díky povrchovým jevům se voda zachytí v okénkách mezi vlákny silonu.

Video - pokus

Termoreceptory

Časová náročnost pokusu: 10 min.
Pomůcky: 4 stejné sklenice, led, horká voda (cca 50°C)
Příprava a provedení: Připravíme si 4 skleničky. První naplníme vodou s ledem, druhou a třetí vodou o pokojové teplotě a čtvrtou naplníme horkou vodou. Napřed uchopíme levou rukou chladnou skleničku a současně pravou rukou skleničku s horkou vodou. Po 30 sekundách přesuneme ruce na skleničky č. 2 a č. 3. Sklenička č.2 se nám bude zdát teplá, sklenička č.3 nám bude připadat chladnější.
Vysvětlení: Pouhé smysly neumožní určovat přesné hodnoty fyzikálních veličin, jako je např. telota. Dokážeme jen přibližně porovnávat své teplotní vjemy a díky tomu prohlásit některé těleso za "teplejší" či "chladnější". Při vnímání navíc často podléháme různým smyslovým klamům. Tak například při testování skleniček s pokojově teplou vodou interpretujeme své teplotní vjemy ve vztahu k teplotě testující ruky. Povrch ruky, která předtím testovala velmi chladnou skleničku, se tím ochladil a povrch ruky dotýkající se horké skleničky se ohřál. Sklenička č. 2 nám proto připadá výrazně teplejší, než sklenička č.3, přesto, žže teplota obou skleniček je stejná.

Video - pokus

Tajné inkousty

Video představí výrobu tajného inkoustu ze surovin běžně dostupných u tebe doma. Pro koho by to byla nuda, může vyzkoušet pokročilejší výrobu dle našeho návodu.

Časová náročnost pokusu: 10 min.
Pomůcky: acylpyrin, hydroxid sodný, destilovaná voda, ocet, pero s násadkou, bílý papír, zdroj UV světla - UV zářivka, popř. pero s UV žárovkou.
Příprava a provedení: Mezi dvěma lžičkami rozdrolíme 1 tabletu acylpyrinu a rozpustíme ji ve 2 ml vody. Přidáme jednu větší pecičku hydroxidu sodného a směs za neustálého protřepávání vaříme alespoň jednu minutu. Po vychladnutí přidáme 2ml octa. Tajnou zprávu napíšeme na neklížený papír. Můžeme použít i filtrační papír. Po ozáření UV světlem se objeví fialově fluoreskující nápis.  
Vysvětlení: Rozkladem kyseliny acetylsalicylové vzniká kyselina salicylová a octan sodný. Molekuly kyseliny salicylové dokážou absorbovat neviditelné UV záření a tím se excitovat. Excitací rozumíme přechod elektronu v molekule na vyšší energetickou hladinu dojde k vyzáření fialového světla, které ma nižší energii než původní UV záření, a proto ho již lidské oko dokáže postřehnout. Jev, při kterém molekula pohltí záření o určité energii a vyzáří viditelné záření o nižší energii (a tedy větší vlnové délce), se nazývá fluorescence.

Video - pokus z domácích surovin

Vodní ježek

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: plastová injekční stříkačka, kleště, špendlík, svíčka, zápalky, kousek špejle, nůž, voda.
Příprava: Rozžhaveným špendlíkem vypálíme do i njekční stříkačky mnoho malých otvorů. Ústí stříkačky uspeme kouskem špejle. 
Provedení: Natáhneme do stříkačky vodu a krátce, ale silně zatlačíme na píst. Žáci pozorují paprsky vody kolmé k povrchu stříkačky. 
Vysvětlení: Podle Pascalova zákona se tlak vyvolaný v kapalině vnější silou šíří všemi směry stejně. Tlakov á síla vody působí kolmona stěny nádoby. Ze všech otvorů proto tryská voda stejnou rychlostí a kolmo k povrchu stříkačky.

Video - pokus

Ledový náhrdelník

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: mělký talíř, kostky ledu, tenký bavlněný provázek, sůl.
Příprava a provedení: Na talíř položíme kostky ledu, vyrovnáme je do řady. Přes kostky položíme provázek tak, aby jeho okraje visely přes okraje talíře. V místě dotyku provázku posypeme kostky solí. Po několika minutách můžeme zvednout ledový náhrdelník.    
Vysvětlení: Sůl se rozpouští v tenké vrstvě kapaliny na povrchu ledových kostek. Rozpouštění soli je endotermní děj = na rozpuštění soli je potřeba dodat teplo z okolí. Dojde tak k ochlazení vody pod provázkem, která následně přimrzne k provázku.  
Komentář: Pokus je poměrně náročný a vyžaduje trochu cviku. Tajemstvím úspěchu je vhodný provázek a správné množství soli. Provázek by měl volně ležet na ledových kostkách. Proto je vhodnější lněný provázek než provázek ze syntetiských materiálů, který má tendenci kroutit se. Pokus je také snazší pokud se spokojíme pouze s jednou ledovou kostkou na náhrdelníku. Neuspějeme-li ani v tomto případě, můžeme vyzkoušet špejli místo provázku. Za zmínku také stojí, že ke každému novému provedení pokusu je třeba získat nové kostky ledu. Provázek totiž musí být kladen na neosolený led, a pak teprve můžeme shoda sypat sůl.

Video - pokus

Sloní zubní pasta

Časová náročnost pokusu: 5 min.
Pomůcky: peroxid vodíku (30%), prostředek na mytí nádobí, jodid draselný (nebo jodid sodný)/ případně kvasnice jako náhradu.
Postup: Do odměrného válce nebo vyšší baňky nalijeme asi 30 ml peroxidu vodíku. Obarvíme jej potravinářským barvivem a přidáme jar. Pak vhodíme do válce pár krystalků jodidu draselného nebo nalijeme malé množství (asi 10ml) jeho vodného roztoku. Ihned dochází k prudké reakci, při které z válce vystupuje barvná napěněná hmota připomínající obří zubní pastu.
Doplňující informace: Místo relativně drahého jodidu můžeme použít ve vodě rozdrobené kvasnice. Reakce však bude pomalejší.

Video - pokus

Vysvětlení: Peroxid vodíku se postupně samovolně rozkládá na vodu a kyslík. Pokud však přidáme vhodný katalyzátor (jodid draselný nebo kvasnice), rozklad se výrazně urychlí. Během několika málo sekund se tak rozloží velké množství peroxidu vodíku a vznikající kyslík probublává roztokem "jaru" ven, čímž vytváří bohatou pěnu. Při reakci se uvolňuje velké množství tepla - přesvědčme se přiložením ruky k pěně nebo dotknutím se válce.

Podivné kotouče

Časová náročnost pokusu: 15 min.
Pomůcky: bílý papír, obyčejná tužka, černý fix a barevné fixy; rýsovací potřeby, nůžky, spodek krabičky od CD. 
Příprava: Vytiskneme a vystřihneme kotouče viz brázek níže, popřípadě si je nakreslíme sami. Do hotového kotouče vystřihne­me či vyřízneme otvor pro střed krabič­ky od CD.  
Provedení: Kotouč nasadíme na krabičku od CD a její střed na tužku. Pomocí středu ko­touč roztočíme a sledujeme změny, k nimž dochází.

Video - pokus

Vysvětlení: Vysvětlení jevů, které vidíme, by bylo velmi náročné a není nutné se jimi pro naše účely zabývat do podrobna.
Po­dáme spíše popis toho, co uvidíme:

a) Dochází k součtovému skládání barev 

b) Díky bílým polím jsou některé barvy „zesvětleny", zatímco jiné díky černým polím „ztmaveny".

c) Bílá pole rotujícího kotouče pozoru­jeme jen po velmi krátké časové úseky, které jsou u každého pruhu jiné. Na kaž­dou ze složek bílého světa (červenou, ze- ? lenou, modrou) je citlivý jiný typ čípků. Každý z nich při tom reaguje na světel­ný podnět jinak rychle a s jinou „setrvač­ností". Výsledkem je, že na každý pruh kotouče reaguje některý typ čípků větší měrou než ostatní, a každý z pruhů nám proto připadá příslušně zbarvený. 

d) Při pomalém točení se v některých částech kotouče pruhy slévají v šedé výseče, zatímco v jiných pozorujeme kousky úseček či kružnic (podle rychlosti). Při rychlém točení vidíme kružnice.

Kotouče k vytištění :

Vzášející se kapka

Časová náročnost pokusu: 10 min.
Pomůcky: olej, čistý líh, voda, zkumavka či malý odměrný válec.
Příprava a provedení: Vyrobíme směs lihu a vody o poměru asi 1 : 1 a kápneme do ní kapku oleje. Opa­trným přiléváním lihu, resp. vody „vyla­díme" vznášení kapky ve směsi.  

Video - pokus
	Vysvětlení: Hustota směsi je rovna hustotě oleje, vztlaková síla působící na kapku je proto stejně velká jako síla gravitační a jejich účinky se vzájemně ruší.  Doplňující informace: Aby byla směs čirá, je nutné použít čistý, nikoli denaturovaný technický líh. Pro zvýraznění vznášející se kapky ji může­me obarvit barvivem rozpustným v tu­cích (např. sudanem III).