Proč mají šišky jiný tvar, když je hezky, a jiný, když prší?

Štítky

Co mají bimetal a šišky společného? Možná byste se divili! Jedno je lidský vynález a druhé vynález přírody, spojuje je ale genialita konstrukce. Všimli jste si někdy, že za deštivých dnů mají šišky úplně jiný tvar než za krásných slunečných dnů? Má to nějaký důvod? A jak to, že stejně reagují i spadlé šišky?

Bimetal

V termostatech, časovačích a tepelných pojistkách elektrospotřebičů, v elektrickém jističi i v některých teploměrech – tam všude hraje důležitou roli bimetal, plátek tvořený dvěma různými kovy. Ty jsou spolu pevně spojeny, ale při zahřívání či ochlazování se každý chová trochu jinak. Mají totiž rozdílnou teplotní roztažnost. Zkrátka při teplotních změnách se jedna strana plátku prodlužuje, nebo zkracuje více než druhá, a plátek se díky tomu ohýbá nebo naopak narovnává.

Šišky

Otvírání a zavírání šišek je typickým příkladem tzv. hygroskopických (bobtnavých) pohybů rostlin.  Buňky tvořící pletivo uvnitř šišek reagují na vlhkost. Dokud je šiška v procesu vývoje semen vyživována stromem, je zavřená. Jakmile ale semena dozrají, strom ji vyživovat přestane a šiška začíná schnout a rozevírat se. Za vlhkého počasí se však opět uzavře. Tento pohyb není aktivně řízen stromem, souvisí pouze se strukturou šupin; proto k němu dochází i u spadlých šišek.

Každá šupina šišky totiž obsahuje dvě strukturně odlišné části. Nepřipomíná Vám to něco?  Vnější část šupiny snáze absorbuje vodu, více nabobtná, a tím se tak prodlouží. Naopak vnitřní část šupiny bobtná méně, tím pádem ani její prodloužení není tolik výrazné. Vznikne tak pnutí, které šupinu ohne, a tímto způsobem se šiška uzavře.
Po vyschnutí pnutí zmizí, šiška se rozevře a vypustí do světa svůj poklad – semínka nových stromů. Pro ně je výhodné dostat se co nejdál od mateřského stromu, aby nemusela soupeřit o živiny a sluneční paprsky. Je logické, že suchá semínka doletí ve větru dál, než kdyby byla mokrá a těžká.

Má to ta příroda ale promyšlené, viďte!