hlavní obrázek článku

Meteorický roj Perseidy

Štítky

Sluneční soustavou se prohání řada komet, které při průchodu kolem Slunce uvolňují množství plynu a prachových částic. Zanechávají tak za sebou proud meteoroidů. Když se později Země na své pouti kolem Slunce střetne s tímto proudem, vidíme meteorický roj. Při pohledu na oblohu to vypadá, jako kdybychom sledovali auta na dálnici jedoucí proti nám. Jejich stopy se vlivem perspektivy sbíhají do jednoho bodu. Na obloze tomuto místu říkáme radiant. Podle toho, v jakém je souhvězdí, dostaly meteorické roje své jméno. Každý rok kolem 12. srpna se střetáváme s nejhustší částí oblaku z komety 109P/Swift-Tuttle. Tento meteorický roj nazýváme Perseidy.

Okénko do historie

Perseidy jsou lidmi sledovány již dlouhou dobu. Mezi křesťany se traduje, že jsou to „slzy svatého Vavřince“, který byl umučen 10. 8. roku 258. Ten totiž neuposlechl příkaz římského krutovládce Valeriána, který pronásledoval křesťany. Vavřinec církevní majetek neodevzdal, ale rozdal jej chudým. 

Teprve na začátku 19. století si astronomové byli jisti, co stojí za původem meteorických rojů. V roce 1799 a 1833 totiž nastaly velké deště Leonid. Bylo vidět tisíce meteorů padajících po obloze a jejich dráhy se sbíhaly v souhvězdí Lva. Poslední deště Leonid nastaly v letech 1998 až 2002. Protože tou dobou se podařilo také nalézt kometu 55P/Tempel–Tuttle s oběžnou dobou 33 let, hned bylo jasné, že rozestup mezi dešti 33 let a směr letu částic ze souhvězdí Lva není náhodný. Dráha komety se shodovala s dráhou částic roje.  

Leonidy
Během meteorického roje Leonid v roce 2009 spadly dva meteory krátce po sobě v zorném poli fotoaparátu a byly dost jasné na to, aby se je podařilo zachytit. 

Perseidy 

Název roje pochází od místa, odkud zdánlivě vylétají, tzv. radiantu. Výjimkou mezi bohatšími roji jsou lednové Kvadrantidy, protože souhvězdí Zedního kvadrantu již bylo vyřazeno a podle ustanovení Mezinárodní astronomické unie máme v tomto místě souhvězdí Pastýře. Ostatní roje ctí v názvu své současné souhvězdí. Perseidy mají radiant v horní části tohoto souhvězdí poblíž známého dvojitého W – Kasiopeji. Vzhledem k tomu, že nejvíce meteorů padá, když je radiant vysoko nad obzorem, je ideální doba k pozorování Perseid spíše v druhé polovině noci a nad ránem. 

Meteoroidy roje Perseid se střetávají se zemskou atmosférou velmi vysokou rychlostí 59 km/s. To je i ve světě meteorů spíše vyšší hodnota. Pomalé mívají 16-20 km/s, nejrychlejší 71 km/s. Jak částice vstupují do atmosféry, začínají zářit díky tření o řídký vzduch ve výšce kolem 80-120 km. Většinou se hned vypaří a jen ty největší se rozpadají, vybuchují a zanechávají za sebou svítící stopy viditelné třeba jen sekundu nebo i několik minut. Počet spatřených meteorů za hodinu bude hodně kolísat. Může se stát, že i dvacet minut neuvidíme žádný a pak spadne třeba pět meteorů za 5 minut. Během maxima uvidí jeden pozorovatel za hodinu asi 70 Perseid. 

stopa.jpeg
Stopa po velmi jasném meteoru, tzv. bolidu, 13. 8. 2010. Je dobře patrná deformace vlivem výškového větru i rozdíl v barvě na začátku a konci. 

Pozorování meteorů 

Ideální je vzít si lehátko nebo karimatku, dobře se obléct (i letní noci už dokáží být chladné) a dívat se někde mimo umělé zdroje světla s dobrým výhledem na co největší část oblohy. Ideálně tedy jeďte hodně daleko od měst nebo do hor. Není nutné se dívat do souhvězdí Persea, hezké jsou stopy kousek dál od radiantu, například ve Vozkovi, v Pegasu nebo v oblasti Malého a Velkého vozu. Můžeme se také pokusit o fotku, více viz tip na závěr. 

Pozorování kromě umělých zdrojů světla ruší také Měsíc. Jsou roky, kdy je v době maxima Perseid zrovna v úplňku (např. 2025) a jindy zase prakticky neruší, protože ubývá do novu, nebo dorůstá a je z něj tenký srpek (např. 2023). Ideální je období kolem novu (např. 2026). 

Jasný meteor
Během maxima Perseid v roce 2014 byla obloha velmi světlá od Měsíce, který byl skoro v úplňku. Oblohou nad obzorem náhle proletěl bolid a podařilo se ho zachytit amatérsky z Jablonce nad Nisou, ale i z profesionálních stanic Astronomického ústavu AV ČR. Díky mimořádným schopnostem našich astronomů počítat dráhy takových těles víme, že šlo o úlomek komety asi 5 cm veliký, který podle výpočtu dráhy nepatřil do roje Perseid.

iQ TIP: Meteory můžete nejen pozorovat, ale i vyfotit. Jak jsme si řekli, Perseidu poznáme podle směru, z něhož zdánlivě letí, a podle docela velké rychlosti. Ideální je se dívat na místo, které fotografujeme, a když nějaký hodně jasný meteor poletí, podívat se pak na snímek. Často lidi matou stopy družic. Ty však nemají typickou barvu stopy (na začátku zelenou, a pak bílou až červenou na konci). Družice mají stopy většinou rovnoměrně jasné, nebo plynule se zjasňující a pohasínající. Nejlepší nastavení fotoaparátu je vysoká citlivost (ISO 1600 a více výhodou), nízká clona objektivu (ideálně méně než 4) a co nejvíc širokoúhlý záběr (alespoň méně než 50 mm). Ostříme na nekonečno a exponujeme klidně jen 15 sekund ze stativu pořád dokola a čekáme na náhodu, až to tam spadne. ideálně tedy v režimu samospouště a s dálkovým ovladačem nebo časovačem. 

Vůz družice letadlo
Během spršky meteorů v roce 2020 jich byla většina vidět poblíž Velkého vozu. Meteory letěly zprava doleva a mírně dolů. Všimněte si stop družic, které zrovna všechny letěly směrem doleva nahoru a ve spodní části snímku je ještě typická stopa blikajícího letadla. 

Fotografie: Martin Gembec / iQLANDIA 

Zdroje:  

Perseidy 2018 
https://www.astro.cz/clanky/ukazy/meteoricky-roj-perseidy-ma-letos-idealni-podminky.html  

Příběh bolidu 13. srpna 2014 
https://udalosti.astro.cz/2014/09/pribeh-bolidu-z-13-srpna-2014/ 

Perseidy 2010  
https://udalosti.astro.cz/2010/08/perseidy-2010/