Venuše jako Jitřenka a Večernice 

Venuše září na obloze nejvíce ze všech planet. Je to dáno tím, že je zahalena do husté atmosféry, a samozřejmě i tím, že je Zemi poměrně blízko. Jenže tím, jak obíhá uvnitř zemské dráhy, nevystupuje příliš ze sluneční záře. Můžeme ji někdy vidět za úplné tmy? A která planeta je vlastně Zemi nejblíže? Pojďme se na to podívat. 

Konjunkce, elongace, opozice, …

Pro lepší představu, jak se planety při pohledu ze Země jeví, použijme přehledný obrázek. Vnitřní planety, jako je Merkur a Venuše, se dostávají nejblíže Zemi v tzv. dolní konjunkci. Mohlo by se zdát, že v tu chvíli nemohou být vidět, protože se musíme na obloze dívat přímo ke Slunci, ale jak si ukážeme později, často to není pravda. Jakmile se planeta vymaní ze záře Slunce směrem doprava, nastává tzv. západní elongace (Venuše je blíže k západu než v tu samou chvíli Slunce). V tomto období je planeta nejlépe viditelná a vychází ráno před Sluncem. Je to tedy ona Jitřenka. Pak se planeta přesouvá dozadu za Slunce a nastává horní konjunkce. Cyklus pokračuje do maximální východní elongace, kdy je planeta vlevo od Slunce a zapadá tedy až po něm. V tu chvíli je z ní výrazná Večernice. 

Na obrázku: Aspekty vnějších a vnitřních planet. Kresba: Petr Sklář

Oběžná doba planety Venuše je 224,7 dne (přibližně 0,6 pozemského roku). Skládáním pohybu Země a Venuše kolem Slunce však trvá přibližně 18 měsíců, než se Venuše přesune z dolní konjunkce do horní a zase zpátky. Proto ji můžeme vždy přibližně 9 měsíců pozorovat jako Večernici, a poté, co rychle proběhne konjunkcí, tak zase 9 měsíců jako Jitřenku. 

Planeta Zemi nejbližší 

Platí, že Venuše je planetou Zemi nejbližší? Mars bývá nejblíže Zemi v opozici, tedy v bodě naproti Slunci. Jenže má výrazně protáhlou dráhu do elipsy. Když nastane tzv. velká opozice, kdy je Mars nejblíže, jako např. v letech 2003 nebo 2017, může být asi 56 milionů km od Země. Ale v jiných opozicích může tato vzdálenost vzrůst až na 100 mil. km. Venuše se nejblíže k Zemi dostává, když prochází mezi ní a Sluncem, tedy v dolní konjunkci. Tehdy bývá kolem 61 mil. km daleko. Mars tedy dokáže být Zemi nejbližší planetou, ale častěji se k Zemi nejblíže dostává Venuše. 

Na obrázku: Fáze Venuše a změna její pozorované velikosti. Kresba: Petr Brož

Fáze Venuše

Jak obíhá Venuše kolem Slunce, jeví postupně všechny fáze, podobně jako Měsíc. Pokud by všechna tělesa obíhala kolem Země, snadno bychom mohli dokázat, že fáze Venuše by nedosahovala ani ke čtvrti, natož k srpku, jak ji pozorujeme v okolí dolní konjunkce. První, kdo pozoroval, a hlavně zakreslil, fáze Venuše, byl Galileo Galilei. Jistě si dokážete představit, jaké to způsobilo pozdvižení. Další důkaz, že menší tělesa logicky obíhají kolem větších, přidal Galileo, když pozoroval měsíčky Jupiteru. Pozorování všech fází Venuše znamenalo začátek konce geocentrického systému středověku. 

Na obrázku: Fáze Venuše, jak je zachytil Galileo Galilei a simulace vzhledu planety v té době. Zdroj: Muzeum Galilea

Venuše v dolní konjunkci 

Při rozboru viditelnosti planety jsme si říkali, že nejlepší je období kolem Elongací. Ale ani v období kolem dolní konjunkce nejsme bez šance. Pozorovat však musíme ve dne a dát si bedlivý pozor, aby nám Slunce ani trochu nesvítilo do dalekohledu. Nejlépe jej tedy odstínit blízkou hranou zdi domu a podobně. V takovém případě nadšenci mezi amatérskými astronomy nejen pozorují, ale hlavně zkouší fotografovat prodlužující se růžky srpečku planety. Světlo Slunce se totiž láme v atmosféře planety a tyto slabé růžky spojující se až do prstýnku jsou velkou výzvou. 

Na obrázku: Snímek Venuše poblíž dolní konjunkce vznikl pomocí kamery QHY5-III224C iQPLANETÁRIA nasazené na refraktoru o průměru 8 cm. Foto: Martin Gembec

Speciálním případem pak je situace, kdy může Venuši v dolní konjunkci spatřit každý, kdo použije patřičný filtr blokující světlo Slunce. Tomuto úkazu se říká přechod Venuše přes Slunce. K naší škodě však musíme dodat, že ten, kdo čte tyto řádky a ví, že jej nespatřil, s vysokou pravděpodobností jej už za života nespatří. Tak vzácný úkaz to je. Přechody se opakují ve dvojicích a mezi nimi je více než stoletá pauza. Předchozí proběhly v letech 2004 a 2012, další nastanou až 2117 a 2125. Paradoxem je, že poslední dva úkazy byly viditelné z ČR, což se taky vždy nestává, a hlavně při obou úkazech bylo pěkné počasí. 

Na obrázku: Východ Slunce s Venuší. Během přechodu Venuše přes Slunce 6. června 2012 už byla planeta na slunečním kotouči při východu Slunce. Byl to magický pohled na zdeformovaný sluneční kotouč a měnící se černou tečku na jejím povrchu. Zpočátku byl úkaz pozorovatelný bez filtrů, protože Slunce bylo při pohledu z Jizerských hor vidět pod místním horizontem, a tedy přes velmi hustou vrstvu atmosféry. Přibližný obraz tohoto zážitku uchovává fotografie Martina Gembece.

Přechody Venuše přes Slunce hrály velkou roli v měření velikosti Sluneční soustavy. Třetí Keplerův zákon nám dává dobrou představu o tom, v jakém poměru jsou vzdálenosti planet od Slunce vůči době jejich oběhu kolem Slunce. Při zapojení nepříliš složité trigonometrie se pak dala vypočítat vzdálenost Země od Slunce, pokud jsme změřili polohu Venuše na Slunci v jeden okamžik na dvou různých místech na Zemi. Proto se za přechody Venuše konaly od 18. století velké mezinárodní expedice. 

Viditelnost Venuše 

Budeme-li sledovat Venuši v průběhu několika let, zjistíme, že není vždy stejně dobře viditelná. Dalo by se zjednodušeně říct, že se střídají roky, kdy je vidět dlouhou dobu jen nízko nad obzorem, například v letech 2021 a 2022, s roky, kdy je vidět poměrně vysoko, například rok 2023. Výraznou Večernici tedy spatříme na jaře 2023 a výraznou Jitřenku na podzim téhož roku. Venuše bude například v březnu a dubnu 2023 zapadat dlouho po Slunci a za úplné tmy bude vidět asi 15° nad západním obzorem. Venuše bývá tedy vidět i za úplné tmy a díky posunu času v letním období zapadá dokonce až po půlnoci! 

Na obrázku: V dubnu 2023 vidíme Venuši, jak prochází poblíž hvězdokupy Plejády (Kuřátka) v souhvězdí Býka. V této výhodné elongaci je viditelná dlouho po západu Slunce i na již tmavé noční obloze. Simulace: Stellarium

Ať už tedy Venuši budete pozorovat jako Jitřenku v první polovině roku 2022, nebo později jako výraznou noční hvězdu, přejeme vám při tom klidný obraz a jasnou oblohu. 

• iQ TIP! 

Přibližně měsíc před dolní konjunkcí a po ní zkuste pozorovat Venuši i obyčejným triedrem. Planeta je na obloze úhlově veliká a jeví se jako krásný úzký srpek. V období kolem elongací ji zase můžete zkoušet najít na obloze ve dne okem bez dalekohledu. Nejprve ji zkoušejte vyhledat triedrem, a pak se na toto místo zaměřte okem – po chvíli spatříte bílou hvězdičku na modré obloze. Snažte se předtím Venuši nalezenou dalekohledem dostat k nějakému blízkému bodu – okraji střechy, špičce stromu, pozorování bude potom velmi snadné.    

Martin Gembec, iQPLANETÁRIUM 

Zdroje: 

Venus in depth, NASA: https://solarsystem.nasa.gov/planets/venus/in-depth/, 2022 

Výzkum Venuše, seriál, Martin Gembec: https://www.astro.cz/rady/serialy/vyzkum-venuse.html, 2016 

Přechod Venuše přes Slunce, Wikipedia: https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99echod_Venu%C5%A1e, 2022