Svítící gumový medvídek

Navštívili jste naši science show a zaujal vás efektní pokus, při kterém se gumový medvídek rozzářil červenofialovým plamenem a doslova vysoptil ze zkumavky ven? Pojďme se spolu podívat tomuto pokusu na kloub.

Gumoví medvídci obsahují především velké množství cukru (40-60 %). Typickou gumovou konzistenci způsobuje nejčastěji želatina živočišného původu, která se získává povařením jatečních odpadů – kůží, šlach a kostí. Existuje však i vegetariánská varianta gumových medvídků, do kterých se přidává agarová želatina z mořských řas. Lákavý vzhled a vůni dodávají aromatické látky, barviva a další dochucovadla. 

Pro náš pokus ovšem není zásadní přesné složení gumového medvídka, ale fakt, že obsahuje organické látky, sacharidy (cukr) a bílkoviny (želatinu), které reagují bouřlivě s roztaveným chlorečnanem draselným. Chlorečnan draselný je silně oxidující látka, proto se také používá v pyrotechnice a při výrobě zápalek. Při jeho zahřátí se navíc uvolňuje kyslík, mistr nad mistry v oboru hoření, který celou reakci pořádně nakopne. 

Ihned po vhození gumového medvídka do roztaveného chlorečnanu draselného se uvolňuje obrovské množství energie ve formě tepla a světla. Gumový medvídek doslova shoří během několika málo sekund a my můžeme navíc pozorovat krásné fialové záblesky. Za ty může přítomnost draselných iontů. 

Reakce gumového medvídka s roztaveným chlorečnanem draselným je hezký způsob, jak zviditelnit energii ukrytou v chemických vazbách. Tuto energii vyžívají všechny živé organismy. Lidé a ostatní živočichové získávají organické látky z potravy – společně s cennou energií. Zelené rostliny si samy vyrábí zásobní sacharidy během fotosyntézy. Využívají k tomu oxid uhličitý, vodu a energii ze Slunce. Jedno však máme všichni společné – během procesu zvaného buněčné dýchání uvolňujeme energii z vazeb v organických látkách reakcí s kyslíkem, který se do našich těl dostává z okolního vzduchu. Energii z těchto látek však neuvolňujeme a nevyplýtváme najednou jako my při našem pokusu, ale pěkně postupně si ji zabudujeme do speciálních molekul, kterým se říká přenašeče energie (např. ATP). Tyto „molekulární baterky“ pak tělo využívá během rozličných biochemických procesů, které se v našem těle odehrávají. 

Samozřejmě musíme vzít v potaz, že ne všechna ta energie, kterou jsme pozorovali jako ohňostroj ve zkumavce, pochází z chemických vazeb. Určitou část energie jsme celé směsi dodali i tím, že jsme pomocí kahanu zahřáli a roztavili chlorečnan draselný. 

iQTIP!

Pokus by měla provádět pouze dospělá a zkušená osoba s použitím vhodných ochranných pomůcek a ideálně v digestoři. Někdy se během pokusu roztaví dno zkumavky, proto je dobré pod zkumavku umístit porcelánovou misku s pískem. Také doporučujeme medvídka před pokusem podélně rozříznout, aby se po vhození nepřichytil na stěnu zkumavky. Pokus funguje výborně i s jakýmkoliv malým bonbonkem, jako je například tic-tac.