Letní slunovrat

Úvodem tedy k deklinaci. Jedná se o jakousi nebeskou obdobu zeměpisné šířky. Zemská osa směřuje na obloze přibližně k Polárce. Protože ta je u nás asi 50° nad severním obzorem, nachází se ve výšce 40° nad jihem nebeský rovník. Slunce protíná na obloze rovník dvakrát ročně během rovnodennosti. S příchodem léta vrcholí každý den výš a výš, až dosáhne maximální úhlové vzdálenosti nad nebeským rovníkem, tedy maximální deklinace. 

Letní slunovrat v našem kalendáři

Okamžik letního slunovratu nastává každoročně v jiný čas. Největší vliv na to má náš měnící se kalendář. Nejčastěji nastává 20. nebo 21. června. Vzácně může nastat i 22. června (příště se to stane v roce 2203) nebo 19. června (což nás čeká v roce 2487, naposledy to bylo roku 775). Budeme-li sledovat tento okamžik dále do minulosti, zjistíme, že odchylka se zvětšuje. Např. v roce 1000 před Kristem byl letní slunovrat dokonce 2. července.  

Světový čas a náš čas

Každoročně nám astronomové určují také přesný čas slunovratu. Například v roce 2022 nastává 21. 6. v 9:11 UT. Co vlastně znamená to UT? Jedná se o Universal Time (světový čas), ten je nástupem GMT (Greenwich Mean Time) neboli střední sluneční čas v londýnském Greenwichi na nultém poledníku. Naše hodiny jsou ale synchronizovány pomocí času atomových hodin umístěných po celém světě. Vědci se tedy dohodli na zavedení koordinovaného světového času (Coordinated Universal Time, zkratka UTC).  

Aby byl tento čas přesně navázán na rychlost rotace naší Země, musí se do něj čas od času zavádět korekce v podobě přestupné sekundy. Rotace Země se totiž mění (Většinou zpomaluje, a tak bylo nutné sekundy přidávat. Ale v posledních letech se rotace Země trochu zrychlila, nyní se vyčkává, zda bude třeba jednu sekundu odebrat). 

V České republice, stejně jako ve většině zemí střední a západní Evropy (s výjimkou Británie, Irska či Portugalska), máme na hodinách o jednu hodinu více než v Londýně (UTC+1 hodina). Je to tzv. Středoevropský čas (SEČ), neboli čas 15. poledníku. Nejpřesněji je tedy synchronní s pohyby Slunce po obloze právě u nás, především ve městech, jako je Liberec nebo Jindřichův Hradec, která leží přesně na 15. poledníku. Slunce v zimě vrcholí přibližně ve 12 hodin a v létě kolem 13. hodiny, protože zavádíme letní čas (SELČ).  

Analemma

Vzhledem k tomu, že Země se během roku nepohybuje kolem Slunce stálou rychlostí, tak ani okamžik pravého poledne na 15. poledníku, kdy je Slunce nejvýše, nepřipadá na našich hodinách přesně na 12:00 SEČ, resp. v létě 13:00 SELČ. Někdy nastává dříve, jindy později. V praxi je tato odchylka mezi časem, který ukazují sluneční hodiny, a naším atomovým časem i více než čtvrt hodiny. Čtyřikrát ročně je však odchylka nulová. Dobře jsou tyto odchylky viditelné i v případě, kdy fotografujeme Slunce v okamžiku, kdy je nejvýše, a snímky poskládáme. Vznikne jakási osmička, tzv. analemma (viz vložené video). 

Výška Slunce nad obzorem a podnebí

Jistě jste si už také všimli, že nejteplejšími dny v roce rozhodně nebývají zpravidla ty červnové kolem slunovratu. Často je nejvíce horko v červenci, což je i měsíc s nejvyšší průměrnou teplotou během roku. Je to dáno setrvačností, se kterou se ohřívá voda v oceánech. Voda funguje jako regulátor klimatu na Zemi.  

Zajímavé také je, že v období kolem 4. července je Země nejdál od Slunce. O celých 5 milionů kilometrů dál než v zimě. Tato změna má ale jen nepatrný vliv na klima. Na podnebí má mnohem důležitější vliv náklon zemské osy, a tedy i výška Slunce nad obzorem. 

Fotografie vycházejícího Slunce z lomu Stanislaw v polských Jizerkách

Bílé noci

Období kolem slunovratu je zajímavé i pro obyvatele severských zemí. Slunce zde neklesá moc hluboko pod obzor. Koneckonců také v České republice nastává období bez tzv. astronomické noci, kdy Slunce klesne méně než 18° pod obzor, noc je trochu světlejší, a nejsou tak vidět slabé hvězdy. Na sever od nás zažívají tzv. bílé noci. Slunce zapadá pozdě v noci a za tzv. občanského soumraku lze pohodlně číst noviny. A ještě dál, za severním polárním kruhem, Slunce nezapadá vůbec. Pohled na půlnoční Slunce nízko nad obzorem je magický, ale není to dobré období pro lidi, kteří potřebují spát. 

Na jižním pólu panuje hluboká noc. Období je tedy vhodné k pozorování oblohy. Na jižním pólu je kromě klasické vědecké stanice také astronomická observatoř. Pracuje zde také radioteleskop, který není závislý na počasí, nebo tom, zda je tma. 

Obratník

Pokud se v období slunovratu vydáme na dovolenou na jih, někam do oblasti obratníku Raka, který prochází např. jihem Egypta, můžeme zažít, že Slunce je v poledne přesně v nadhlavníku. V podstatě nevrháme žádný stín. Slunce se tedy na obloze jakoby obrací zpátky k rovníku, a proto pojem slunovrat. 

Zajímavé je i pojmenování obratníku. To skutečně odkazuje na souhvězdí Raka, v němž se nacházelo Slunce při letním slunovratu. Jenže tak to platilo před 3000 lety v dobách starověkých civilizací. Podobně se vžil pojem obratník Kozoroha. 

Dnes se Slunce promítá při letním slunovratu do souhvězdí Býka. Tento posun je dán precesí zemské osy. Ze stejného důvodu míří zemská osa jen náhodou zrovna kolem roku 2000 na Polárku. Kdysi mířila úplně jinam. Ve starém Egyptě třeba na hvězdu Thuban v souhvězdí Draka. To má vliv i na znamení zvěrokruhu, pokud jste narozeni ve znamení Raka, Slunce jste v době narození měli v Blížencích. I zde došlo za 2000 let od vzniku astrologie k posunu. 

Historické souvislosti

Slunovrat je spojen také s prastarými zvyky a slavnostmi. Keltové a po nich i Slované prováděli různé obřady slavící příchod nejúrodnější části roku, často spojené i s radovánkami majícími za úkol zachování rodu. Tančili kolem posvátných ohňů, do kytic a otepí svazovali vonné byliny, které pak zapalovali a žehnali jimi dobytku. Byliny sbírané během svatojánské slunovratové noci měly kouzelnou moc. První koupel ve studené vodě a uhlíky ze slunovratových ohňů rozhazované po polích měly přinést vláhu a úrodu. 

V souvislosti s měřením času a určováním okamžiku významných dnů, jakými právě slunovrat byl, vznikaly megalitické stavby – samostatně stojící štíhlé kameny – tzv. menhiry, kamenné řady nebo celé kamenné kruhy, jako je známé Stonehenge. Tyto stavby byly budovány zřejmě nejen jako astronomické observatoře, ale také zde mohly probíhat rituální obřady. 

Noční obloha v létě

Letní noci přináší i běžným lidem možnost se pohodlně usadit, lehnout si, a pozorovat noční oblohu, protože je konečně teplo. Vysoko nad hlavami se nám bude táhnout Mléčná dráha – stříbřitý pás s tmavými mračny – ovšem jedině v místech s malým světelným znečištěním daleko od měst nebo na horách.  

Léto mají lidé spojeno také s pozorováním padajících hvězd. Jedná se o malé částice, které kdysi uvolnila kometa. Když se velkou rychlostí srazí s atmosférou, shoří, a my pozorujeme meteor. Perseidy jsou nejznámější meteorický roj, jehož maximum připadá na 12. srpen, ale hodně meteorů padá klidně i týden před ním (aktivní jsou i jiné roje).  

Obloha je v létě křižována mnoha družicemi. Tyto světlé body se pomalu přesouvají oblohou, neblikají a mohou i měnit jas. Astronomové dokáží na letní obloze nalézt mnoho zajímavých objektů, které jsou často dál než samotné okem viditelné hvězdy. Jsou to například hvězdokupy nebo mlhoviny. Pokud vám ukáží mlhavý obláček v souhvězdí Andromedy, které vychází výše až v druhé polovině noci, vězte, že se díváte ještě mnohem dál a taky více do minulosti. Jde o jinou galaxii a světlo k nám putovalo asi 2,5 milionu roků.  

Ostatní objekty jsou přitom mnohem blíž, v naší Galaxii, v Mléčné dráze. Jde o mlhoviny a hvězdokupy. A jako nejjasnější hvězdy se na obloze jeví planety. Nejvíce během noci září Jupiter nebo Mars a Saturn. Večer nebo ráno Venuše. Že nejde o hvězdy si všimneme, pokud sledujeme jejich pohyb mezi hvězdami v průběhu roku. Nebo si je prohlédneme dalekohledem. Spatříme kotouček, nebo i srpek v případě Venuše. U Jupiteru nás možná překvapí čtyři slabé hvězdičky, což jsou jeho měsíce. Saturn vždy ohromí díky krásnému prstenci. 

Noční svítící oblaka nad přehradou v Jablonci nad Nisou 4. 7. 2014

iQTIP: Využijte období slunovratu k pozorování nočních svítících oblak (NoctiLucent Clouds – NLC). Slunce neklesá ani 18° pod obzor, takže večer po desáté a ráno kolem třetí lze na obloze nad severním obzorem sledovat stříbřitá, v dalekohledu a na fotografiích krásně strukturovaná vlnkovitá oblaka. Na rozdíl od oblak nad Českem (ve výšce do 15 km), která jsou tou dobou temná, NLC ještě osvětluje Slunce, protože se nachází severně od nás ve výšce kolem 80 km.     

Fotografie: Martin Gembec / iQLANDIA